Po veškerých zdravotních peripetiích a s následným hypochondrickým pocitem, že už nic nezvládnu, jsem byla ve stavu, kdy jsem si netroufala třeba ani běžet 10 km z práce domů. Bála jsem se, že to nedoběhnu. Vlastně ani nevím proč. Ale zároveň jsem si říkala, že přece ta stará Zůza není úplně pryč a ještě by si mohla zažít nějaké pěkné běhy. Ne na výkon, ale na zážitek. Tak jsem hledala nějakou pohodovou, dostupnou akci, kde si zkusím, jestli mě to vlastně ještě ba a jestli na to mám. Rozhodla jsem se pro akci „Rakovnická 60“ a rozhodla jsem se dobře.
Letos se konal 10. ročník, takže organizátoři už jsou zkušení, a je to znát. Závod je bezvadně organizačně zmáknutej. Je připraveno několik tras, pro pěší i pro cyklisty. Já jsem zvolila nejkratší 40kilometrovou trasu a nelitovala jsem. Na rozdíl od ostatních tras, kde závodníci startovali v Rakovníku na náměstí, nás organizátoři odvezli z Rakovníka autobusy na hrad Krakovec, z jehož nádvoří jsme startovali my. A když říkám, že nás odvezli, ráda bych dodala, že účastníků té 40kilometrové varianty bylo přes 400, takže autobusů bylo potřeba dost.
Startovné je dobrovolné, což je další zajímavá věc. Když si vezmu nejen ty autobusy, ale skvělou nabídku na občerstvovačkách, kolik lidí je potřeba pro celkový plynulý chod akce, a porovnám s jinými akcemi, zůstává mi rozum stát nad tímto konceptem. Kdo chtěl, mohl využít tělocvičnu k přespání, což využili hlavně účastníci delších tratí, kteří startovali v 6 ráno.
Organizátoři interně označují 40km trať jako „dětskou“, no nevím, ale spousta lidí ji využila k procházce, což mohlo být fajn, protože bylo hezky. Na druhou stranu, první půlka trati mi přišla nic moc. Dlouhé rovinky, žádná zábava. Při běhu to utíkalo a člověk nahnal čas, ale na procházce bych tu být nechtěla. Druhá půlka byla mnohem lepší, pár kopečků a víc variability terénu.
Parametry trati
Délka: 45 km
Převýšení: 860 metrů
Jak jsem řekla, mám poslední dobou pocit takového hluchého období, takže naběháno rozhodně nemám. Ale přesto jsem nějak neměla obavy, no tak co, 40 km zvládnu, nějak to dojdu.
Nejhůř jsem počítala, že to dám za 8 hodin. Krásný by bylo 7 hodin.
A jak to bylo?
V pátek večer jsem si v Rakovníku zašla do indické restaurace na večeři kadhai chicken, mňam! Nerada bych to dávala jako doporučení, každému vyhovuje něco jiného, ale za mě dobrý. Nebylo mi blbě ani těžko a bylo to dobrý (naan zas tak dobrej nebyl).
S sebou na trať jsem měla: batůžek 10 l, camelback s půllitrem vody (mimochodem nejhorší kauf tenhle camelback platypus, nedoporučuju!), náhradní merino tričko s dlouhým rukávem, kdyby přišly mrazy), kapesníčky, termofolii, skládací kelímek na pití (na občerstvovačkách musel mít každý svůj – šetříme životní prostředí!) doklady, peníze, náplast, mobil, sojový suk, flapjack belgická čokoláda+kokos, 2 dětské přesnídávky v kapsičce, hroznový cukr, 3 tablety magnezia na křeče).
Na sobě: Merino Icebreaker podprsenka (příště jinou, má švy a po nějaké době mě dřely, kde na ně tlačil batoh), merino Icebreaker tričko s krátkým, kraťasy Odlo, merino Icebreaker ponožky a salomon boty, které se už skoro rozpadají. Navíc návleky na ruce a lehkou větrovku, protože na startu na Krakovci foukalo. Pak jsem návleky i bundu sundala.
Závod
Start byl trochu rozpačitý, protože z Krakovce dolů vede trať takovou úzkou cestou, takže když jste stáli při startu dál (což já jsem stála), tak ještě hodinu po startu přebíháte chodce. Značení bylo celkem v pohodě, celou dobu jsem měla v ruce kartičku závodníka, podle které jsem věděla, po jaké značce mám běžet, kde je další kontrola, občerstvovačka, kopec. Navíc si každý si mohl dopředu stáhnout trasu do telefonu.
Občerstovačky, se vším, co by mohlo přijít k duhu, byly na 12., 23 a 32. km. Nabídnout jsme si mohli colu, kofolu, pivo, vodu, ionťák. Všemožné sušenky, banány, jablka, pomeranče, sýry, salám, Chleba se škvarkovou pomazánkou (nejlepší!), ale i olivy, a chilli papričky.
Já si na 1. občerstovačce dopřála, ale pak už to bylo klasicky s žaludkem trochu horší, takže jsem zůstala u občerstvení ve formě spousty cocacoly a chlebu se škvarkovou pomazánkou.
Trať
Jak už jsem předeslala, trať mi nepřišla zas tak atraktivní. První půlka byla hlavně po rovině, podél potoka, řeky, přes chatovou osadu. Spíš nuda, která ale byla prokládaná mnoha brody. Hodně lidí kolem mě se zastavovalo a řešili, jak potok přeskákat bez mokrých bot, nebo se zouvali. To já ne. Přece si nebudu každou chvíli zouvat boty, to by byl pěkně opruz. Tak jsem to zkrátka pokaždé proběhla vodou. Ničemu to nevadilo. Až na to, že jsem potom prakticky celou trať absolvovala v mokrých botách. Takže 6 hodin zapařené nohy, mňamka.
Půlku trati jsem měla za necelé 3 hodiny, a podle výsledků jsem viděla, že se držím celkem vepředu. Ale taky jsem věděla, že druhá půlka je těžší, kde nás čeká dvakrát tolik převýšení než doposud.
Druhá půlka trati nakonec nabídla jeden přísnější prudký kopec a jeden dlouhý, táhlý kopec, a pak ještě trochu zvlněný terén. Ale nic hrozného, aspoň měl člověk důvod jen tak jít. Celkem jsem si to užívala, i když mě už bolely nohy. Spočítala jsem si totiž, že zvládnu dokončit ve vytyčeném čase, takže jsem se nemusela hnát, byl to takovej pocit pohody.
Běh jsem si užila a moc mě těšila podpora od Dušana, kerému jsem průběžně posílala zprávy jak se mám a jak to jde. Bylo to fajn. Nakonec jsem do cíle doběhla v čase 6 hodin 34 minut, juhuuuu! Stačilo to na celkové 36 místo, 9. žena. Krásný. Tak možná ještě někam vyrazím.
Zuzky svět 